Na toto téma jsme již zveřejnili podrobný článek. Nicméně jsme se rozhodli ještě přidat tento zjednodušený, doplňující článek, a to také proto, že se na některých informačních serverech objevují zmatečné interpretace.
V čem se tedy liší NATIVNÍ TECHNOLOGIE od klasických CFM syrovátkových koncentrátů a izolátů?
Standardní WPI/WPC (syrovátkový izolát a koncentrát) proteiny se vyrábí z vedlejšího produktu, vzniklého při výrobě sýru, za pomoci sýřidel, popř. kyselin, tedy z pasterizované (tepelně upravené) syrovátky. Zdroj bílkoviny je tak v případě syrovátky, minimálně dvakrát „atakován“ případnou denaturací (znehodnocení bílkoviny), v v prvním případě jsou to kyseliny a sýřidla, ve druhém případě pasterizace, tedy tepelné zahřátí nad 60 stupňů celsia. Denaturace je příčinou snížení obsahu důležitých bioaktivních frakcí podporujících zejména imunitní systém, dále je narušena molekulární skladba bílkoviny, což má vliv na konečnou využitelnost.
V čem je tedy hlavní rozdíl?
PŘÍMÝ ZDROJ NATIVNÍ TECHNOLOGIE = ČERSTVÉ MLÉKO.
PŘÍMÝ ZDROJ CFM WPI/WPC TECHNOLOGIE = PASTERIZOVANÁ SYROVÁTKA, VEDLEJŠÍ PRODUKT PŘI VÝROBĚ SÝRŮ
Je NATIVNÍ TECHNOLOGIE nově používanou metodou?
Ne. Nativní technologie představuje metodu, která je známa a používána více než deset let. Navíc veškeré seriózní vědecké studie, které prokazují funkčnost syrovátkové bílkoviny, využívají jako základ nativní syrovátkovou bílkovinu vyrobenou přímo z mléka. Důvod, proč není tato technologie využívána ve vysoké míře v komerční sféře, je vysoká pořizovací cena suroviny.
Jak na sobě poznám ten rozdíl?
Díky tomu, že není nativní syrovátková bílkovina tepelně a chemicky znehodnocena, obsahuje všechny původní složky čerstvého zdroje, které jsou na tyto faktory citlivé, jako jsou enzymy, bioaktivní frakce, imunoglobuliny a další.. To má zásadní vliv jak na využitelnost, tak na dlouhodobou podporu celkového zdraví jedince. V tomto ohledu je opravdu projevem naprostého nepochopení některých „jedinců“, kteří hodnotí účinky těchto produktů již „po jedné dávce“. Pokud vezmeme jako nezlomný fakt skutečnost, že všechny buňky se v lidském organizmu „obnoví“ cca jednou za 7 let, funguje z pohledu zdraví jednoznačně tzv. dlouhodobý přístup. Pokud např. dodáváme organizmu dlouhodobě neplnohodnotné (denaturované) zdroje živin, náš organizmus kompenzuje tuto nedostatečnost z „vlastních zdrojů“, což platí zejména pro enzymy, následně však vzniká deficit a silný oxidační stres, jehož prvními projevy jsou častá onemocnění, s následným možným prohloubením problému v podobě novodobých civilizačních chorob jako je např. cukrovka, poruchy krevního oběhu a další.. Ne nadarmo se říká „jsi to co jíš“, výsledky tohoto životního přístupu jsou patrné zejména ve středním věku a výše. Pokud však naopak „přiložíme pravidelně každý den, dobré palivo do našeho ohně zdraví“, náš organizmus nám to v dlouhodobém horizontu vrátí!
